album_pic.php?pic_id=475
album_pic.php?pic_id=476
album_pic.php?pic_id=477
Došlo k tomu vlastně úplně náhodou. Takhle v pondělí odpoledne zvoní telefon, volá Roman. Hele, zítra jedu tam a tam, nechceš se na to (zde musím podotknout, že o tomto voze diskutujeme na jiných stránkách delší dobu, trošku víc tak týden dozadu) jet podívat se mnou? Těch 100km si klidně a rád zajedu, chci to vidět. Říkám dej mi chvilku, zjistím co jak bude zítra a ozvu se (chci to taky vidět!). Jeden telefon a hotovo, rozhodnuto, zítra můžu. Volám Romanovi, že jo, stav se pro mě. V kolik? Ve 3°° vyjedu z Prahy. OK, cesta 2 hoďky, stačí mi vstávat ve 4°°. Ráno ve 4°° budík, zamačkávám, otevírám oči, zapínám mobil. Píp, SMS. Čas odeslání 3:52, text "nezapomeň vzít foťák". Jasně, říkám si, baterky jsem dobil večer, zajištěno. Vstávám, trocha hygieny, píp - SMS. 4:12 - "jsem v HK". Sakra, to vyjel nějak brzo, říkám si a honem snídám. 4:36 - "čekám u pumpy v Týništi". Má odpověď "do 10 minut jsem tam" je již na první pohled příliš optimistická, byl jsem tam za 20 minut. V 5°° vyrážíme vstříc stovkám kilometrů, ani jsem je radši nepočítal. Okolo 8°° zvoní Romanovi telefon, Robert. "podíval by ses na jednu pětadvácu v bazaru, V6 Injection"? "jasně, při zpáteční cestě". Vyřídili jsem vše potřebné v nejvzdálenějším bodu naší cesty a jedeme zpět, tedy nejdřív do toho bazaru, je při cestě. Auto je tam, nevypadá zle, jdu za bazarníkem. Prý "moment, údajně si ho tu někdo již zamluvil, zjistím u kolegy". Za minutku vyleze a "tak bohužel, ráno tu někdo složil zálohu, já u toho nebyl". Nicméně zběžně prohlídnout auto nám umožnil. Najeto ne udávaných 160tkm, ale 206. Pod kapotou docela humáč a rozsypaná žebra chladiče. Hmmm, škoda. Bazarník si píše telefon, co kdyby si to zálohista rozmyslel - samozřejmě sotva..
No a teď už konečně posledních 150km (nakonec nebyla zajížďka 100, ale 200km) k něčemu, kvůli čemu to všechno. Okolo 15:30 jsme na místě, nepřítomný majitel sjednal možnost prohlídky vozu se sousedem či kamarádem a asi dcerou nebo manželkou, kdo to je nás nezajímá, jsme tam kvůli něčemu jinýmu. Přijíždíme k němu zezadu, zadní víko lehce zasněžený. Na první dojem mi to auto přijde takový nějaký malý a říkám si, jestli je to vůbec ono. Ale původní štítky na víku kufru mě utvrzují v tom, že je to opravdu ON. Tedy EAGLE PREMIER! Oči na vrch hlavy, v životě jsem to ještě neviděl - jen fotky na netu, prospekt a nějaký videa na YouTube. Beru foťák a obcházím ho, zatím nefotím. První nadšení malýho kluka postupně vyprchává s jedním kolečkem okolo vozu. Prý "v dobrým stavu" měl být, nicméně pár optických vad na kráse je patrno již na první pohled zblízka. Opravovaný PP bok, kapota s prasklým a odlupujícím se lakem, "slepé" LP světlo, pomačkaný levý C-sloupek (jakoby do toho někdo párkrát praštil palicí, nic nevyklepatelnýho, ale je to tam), poškrábaný čelní sklo zvenku v pravým dolním rohu (zřejmě od vandala, úmyslně), zcela mokré čelní sklo zevnitř (takže tam někudy teče), chybějící originální hliníková kola nebo aspoň poklice..
Klíčky do spínačky, startujeme. Nic. Tedy čerpadlo bzučí, startér točí, nic víc. Chvílema svítí kontrolka benzínu, možná tam není. Ale jelikož to prý asi 3 měsíce stojí, závada bude jinde. Pravděpodobně triviální a tak typická, ale není čas něco rozdělávat, začíná se pozvolna smrákat. A před sebou ještě cca 400km. Takže fotím, ještě zkoušíme startovat, nic. Takže se loučíme a trošku smutně opouštíme tento tak unikátní kousek a netušíme, jestli ho ještě někdy spatříme. O půlnoci jsem byl konečně doma (Roman už je snad touto dobou taky přes hodinu doma), nevyspalý, ale můžu říct, že jsem HO viděl a alespoň v něm seděl.
No a troška faktů - americká verze R25 (přesněji řečeno vyráběná v Kanadě), která se ale tak od R25 liší, že jde v podstatě o zcela jiné auto. Kdo zná R25 aspoň trošku, nebude v něm hledat rám pod motorem, zavěšení předních kol typu McPherson, torzkovou zadní nápravu...no a světe div se (renaulťáci divte se), tohle všechno právě najdete u Premiéra. Jde v podstatě o podvozek z R21, při bližším prozkoumání předpokládám z 2.L Turbo (5tidírové náboje) s jednou odlišností - na zadní nápravě se nalézají pouze bubnové brzdy (nejde o žádnou předělávku, skutečně ani V6ka neměla vzadu kotouče, na rozdíl od R25).
Pod kapotou trůní šestiválec PRV o objemu 2975cc s výkonem 112kW - ano, skutečně, již v roce 1988 měl tento objem, evropské modely v tu dobu dostávaly pouze 2849cc. Vstřikování, katalyzátor, jak jinak taky. Sice trošku jinak pod kapotou uspořádaný, ale MAP, zapalování Renix. Zajímavostí je jeden velký klínový řemen - je plochý drážkovaný a pohání veškeré příslušenství.
Interiér červený mikroplyš, kvalitní látka, příjemná na omak, sedadla pohodlná. Verze ES 5-timístná (dělala se i verze LX, kdy v obou řadách sedadel bylo po třech místech), zadní opěradlo nesklopné. Červenou látkou potažený strop, bohužel jak známe z Alliancí z Podroužkova, látka se v celé ploše odlepila - majitel to vyřešil na několik místech přicvaknutím kancelářskou sešívačkou.
Co dál? Pokud jde o bližší popis, třeba si na něco ještě vzpomenu. Pokud jde o další osud, je nejistý. Cena na první pohled velmi lákavá se po bližší prohlídce jeví jako z naší strany neakceptovatelná. Uvidíme, třeba to ještě chvilku bude čekat. Na koho?
Více fotek (především z interiéru) přihodím později, už se mi chce vážně spát
( Pokud bychom ho měli přijmout do naší sbírky, musel by to být ještě vopravdický emerický Renault 
Navíc ten sníh, prostředí,...vážně by to nebylo pěkný. Se podívej na ten prospekt dole, to ti musí stačit 
představa o dobrém stavu Premiera se ztratila na první pohled. Jinak tento výlet který trval 1200 km zas tak špatný nebyl seděl jsem v Premierovi 
Dík Honzo za společnost a včera jsem to zchytal od Roberta. 
