Jak jsem jel s Dacií Alpy (hory)

Co se nám přihodilo.

Moderátor: Moderators General

Odpovědět
Nukles
Starting member
Příspěvky: 68
Registrován: ned srp 26, 2007 20:01
Bydliště: Praha

Jak jsem jel s Dacií Alpy (hory)

Příspěvek od Nukles » pon kvě 27, 2013 19:55

Před časem jsem tady dával k lepšímu, jak jsme vezli Dacii do šrotu. Než k tomu došlo, podnikli jsme s ní několik "nezapomenutelných" výletů.

O jednom bych tady rád pohovořil.
Psal se konec roku 1989, kdy jsme ve velkých nadějích, ozdobeni trikolórami, vyráželi do Rakouska. Tak se i stalo, že se naše parta domluvila, že navštívíme Vídeň a podíváme se do hor. Samozřejmě, ve Vídni jsme vídeňákům "ukázali", že i po těch letech je Dacia srovnatelná s jejich naleštěnými auty. To však samozřejmě nebyla. Byl to produkt ranných 70tých let, již notně unavený, což bylo znát na první pohled zvenku i uvnitř.

Takže na světlech byly prudké rozjezdy, zatáčky ve znamení pískotu pneu, atd. Nějak nám vůbec nedošlo, proč vídeňané místo obdivu, spíše kroutí hlavami. Naštěstí ne našimi...

Po návštěvě Shopping centra süd jsme vyrazili do hor. Vesele si jedeme, na mě zrovna vyšlo řízení. Nenechávám nikoho na pochybách, že jsem "bourák" a že to v horách umím. Dneska vidím jako zázrak, že nikdo neměl nevolnost, ("virózu").

No a najednou se to stalo. Serpentýny, sjezd s kopce, brzda a... NIC!!! Pedál na podlaze a auto nebrzdí. Nějak jsem se nestihl ani leknout! V té chvíli jedná člověk impulzivně. Narval jsem tam jedničku, vypnul motor, zatáh ruční brzdu (ne přes západku) a začal jsem se připravovat na brždění pravým blatníkem o skálu.

Ani jsem si neuvědomil, že zatím co činím všechna řidičská opatření, tak na posádku řvu, aby se něčeho držela, že asi "políbíme" skálu. Naštěstí jsme zastavili. Krve by se ve mě nedořezal.

Začínáme sčítat škody. Autu celkem nic není, motor se nepřetočil, skálu jsme "nehoblovali". Otvírám haubnu a vidím, že praskla trubička k jednomu z předních kol. Co s tím? Ještě štěstí, že měl majitel nářadí a náhradní brzdovku.

Kladivem jsem trubičku před prasklinou roztemoval, dolil jsem brzdovku, ani jsme to neodvzdušňovali. Odvzušňováky byly stejně zatuhlé. Z výletu nic nebylo. Otočili jsme se k domovu a plazili se po silnicích. Když to šlo, trochu jsem šláp na brzdu. To nás však vyhánělo ze silnice. V případě, že bylo třeba brzdit souměrně, pomáhal jsem si ručkou. Byla to hrozná cesta. Domů jsme přijeli až ráno, na kraji fyzických i psychických sil. Uff ještě dnes jsem z toho urvaný.

Ještě štěstí, že dnešní auta už mají dvouokruhové brzdy!!! A taky bych si dneska asi zavolal odtahovku... No jo, ale mladost, radost.

Tak se mějte a někdy příště.

L.M.
od 12.10.2018 Megane Grandtour IV, 1,6 Sce, černá funeral, Limited
2012 Megane Grandtour III, 1,6 16V, 100 zeber, červená Lucifer, 1. facelift.
2007 Laguna II, 1,6 16V, šedomodrá metla
2002 Citroen Xantia 1,8 16V, bílá
2000 Renault 11, stříbrný šíp
1998 Renault 11, rudý ďábel
1988 Trabant 601, Universal, bílý
1971 Trabant 601, Limuzína, bílá

Odpovědět

Zpět na „Příhody ze silnic“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti